sobota 24. března 2007

1/2 PIM

Ranní počasí zcela vybízelo k běhu na 21 kilometrů :-D, a tak jsem v zimní bundě vyrazila do centra Prahy. Plna očekávání, jelikož jsem se trochu obávala, jak dlouho mi bude trvat těch jednadvacet kilometrů běhu, a především mě děsila představa několika tisíců běžců.
Naštěstí je mým zvykem být všude příliš brzy, takže v převlékárně a při předávání batůžku do úschovny, proběhlo vše bez mačkání. Cestou na start, to všude vypadalo celkem normálně, nic nenasvědčovalo tomu, že za chvíli se to tu bude hemžit tisíci běžci.. Co ale se zhruba hodinou volného času, která zbývala do startu? Tak tu jsem strávila, s mým tradičním doprovodem, vskutku netradičně, a to v budově MatFyzu.. Tedy ve škole v sobotu, jsem již dlouho nebyla! Ale mělo to hned několik výhod, bylo tam teplo, čisté záchody (jen a jen pro mě ;-)) a jen pár kroků ke startu, kam jsem ostatně nemusela vůbec spěchat, jelikož se svým úžasným startovním číslem, jsem patřila až do posledního koridoru..
Několik minut před dvanáctou jsem se vydala do svého koridoru, kde již stáli moji rodiče a já si připadala (i vypadala) jak zviřátko v kleci..
Chcete me? :-D
Při pohledu na několik tisíc hlav čítající startovní pole před sebou jsem nebyla nadšena, že se jím budu muset prodírat, ale nadruhou stranu mě těšilo, že alespoň nebudu ušlapána.. Po chvíli čekání se dav zachvěl, pak znovu a již jsem byla pomaličku tažena směrem ke startu. Po několika minutách hlemýždího posunování se jsem se dočkala pípnutí čipu a mohla konečně pomalu vyběhnout.
Vzala jsem si k srdci tréninkové rady a první kilometry běžela o něco pomaleji, abych se rozběhala. Neustálé obavy, abych to nepřehnala, a trasu zvládla, mi bránily v pořádném zrychlení... Ale co, běželo se pěkně, většina aut zastavovala a nechala nás proběhnout, kochala jsem se Prahou a předbíhala jednoho běžce za druhým. Zhruba na pátém kilometru jsem zahlédla červený balónek, což mi zvedlo náladu, bohužel se zrovna v té části trati naskytly úseky, kde se zkrátka předbíhat nedalo, takže jsem se k balónku přestala přibližovat..
První dvě občerstvovačky jsem jaksi minula, před třetí jsem se při pohledu na všude se rozlévající vodu z lahví rozmýšlela, zda se občerstvit či nikoliv.. Přišlo (a přijde) mi hloupé, vzít si půllitrovou lahev vody, dvakrát si loknout a pak ji odhodit k obrubníku, a tak jsem i přes svou averzi vůči sladkým nápojům, sahla po kelímku s něčím žlutým..
Trať se uvolnila, takže za patnáctým kilometrem se mi porařilo předběhnout červený balónek. Do cíle zbývalo již jen kousek, předemnou se objevil bílý balónek :-).. ale úsek po Strakonické ulici byl kvůli nepříjemnému větru dosti vysilující. Nějak jsem přehlédla cedule s posledními kilometry, ale bylo mi jasné, že když všichni začali podezřele zrychlovat, je na čase přidat na tempu a trochu se unavit.. přeci se nenechám zbytečně předběhnout těsně před cílem ;-)!
Před Rudolfinem jsem si to namířila rovnou do modré cílové brány, ale poněkud mě překvapilo, když se těsně přede mnou téměř na místě zastavila jakási cizinka, takže jsem to do ní málem napálila.. Pouhé dva metry, za cílovou branou, překvapily i kakéhosi staršího pána, který doběhl několi minut po mě a začal poněkud kolabovat, jelikož neměl prostor na byběhání se..
Nechahla jsem se unášet davem přes kontrolu čipů, poté mi kdosi dal kolem krku medaili a jiný na mě přilepil fólii, až jsem se ocitla u obrovského chumlu strkajících se lidí - občerstvovací stanice.. Stoupla jsem si do jakési řady u nápojů a chvíli čekala, že se strkanice uklidní, ale záhy jsem poznala, že tomu tak nebude.. Kdosi mě z boku natlačil až k pultíku, takže jsem popadla lahev s vodou, ale jelikož se na mě neustále mačkali další a další lidé, nemohla jsem se dostat pryč, takž jsem doputovala až k banánům, kde byla siuace vůbec nejhorší.. Naštěstí se mi, nevím jak, podařilo vymotat se ven z davu (a to jak s pitím, tak i s banánem :-D!), a mohla jsem si to namířit rovnou na druhý břeh. Zde byl zas celkem nával u vracení čipů i u výdejny batůžků, ale šlo to rychle a bezbolestně, takže jsem za chvíli vyrážela domů.
Takto jsem prožila svůj první 1/2 PIM.. Počasí se nakonec celkem vydařilo a panika z velkého množství lidí ustoupila, takže jsem přežila a užila si pěkný běh po Praze, s rezervami sil a časem 1:53:12 jsem se dokonce vešla do dvou hodin... Je rozhodně co zlepšovat.. takže příší rok :-)!
Mistr světa amoleta ;-D!

pondělí 19. března 2007

Vandal

Jsem dítě štěstěny, obzvlášť štěstí mám na nepříjemnosti, když se mi to opravdu nejméně hodí.
Minulý týden jsem celý prostonala.. nejsem dobrý pacient, takže nemohu tvrdit, že jsem jen ležela v posteli (několik krátkých, nenáročných běhů a vyjížděk na kole jsem si zkrátka neodpustila), nicméně na plánovaný 1/2 PIM, který se neodvratně blíží, jsem toho příliš nenatrénovala a bojim, bojim, jak to bude vypadat :-/.
Dnes večer jsem se šla, jako již tradičně, proběhnout se psem. Jelikož jsem byla hodně unavená z celodenního sezení ve škole, rozhodla jsem se běžet jen velmi volně. Takže si běžím jen tak "lážo plážo" po pěšince, na níž znám každé stéblo trávy, i sebemenší kamínek.. Když tu náhle, při seběhu z mírného kopečka, padám k zemi.. Tak toto se mi již dlouho nestalo, naposedy loni na podzim, kdy mi můj pes podrazil nohy ohromným klackem.. Dnes však viníkem není můj pes, nýbrž neznámý "vandal", který přemístil několik kamenů na mojí trase, takže jsem jednou nohou špatně došlápla na nečekaný předmět a druhou nohou projistotu zakopla o tu první, a již se mého těla chopila gravitace (jistě, že jako správný karateka jsem padala do ukemi ;-)). Samozřejmě jsem se ihned zvedla a běžela dál, vždyť to vůbec nijak hrozný pád nebyl.. Až doma jsem zjistila, že mám mírně odřené a dosti nateklé koleno, jímž jsem narazila na jiný šutr.. krásně bolí ;-).
Ale vlastně jsem ráda, že to mám za sebou, jelikož každoročně si musím minimálně jednou nabít při běhu, jednou na kole a jednou na bruslích, jinak bych to snad ani nebyla já a celý rok by se mi zdál nepodařený :-).
Z toho plyne několik poznatků: 1. první letošní běžecký pád je za mnou, 2. jestli se během pěti následujících dní nezabiju, poběžím 1/2 PIM s boulí na koleni, a především 3. člověk nesmí slepě spoléhat na důvěrně známé věci, protože vandalové, přemisťující kameny na běžeckých cestičkách, jsou všude :-D!

pondělí 5. března 2007

Podvečerní šok

Sedím si tak v poklidu u počítače a píši si s kamarády, když tu náhle zjistím, že kdosi přidal můj skromný a úplně pokusný blog do běžeckých zápisníků na behej.com. Opravdu šok! Nikdo mě neupozornil, že by se mohlo něco takového stát.. Vždyť jsem jej založila teprve před pár dny! Ještě jsem se s ním ani nestihla seznámit a zjistit co a jak, a již visí mezi tak pěknými blogy na prestižních webových stránkách... Ale až já zjistím, kdo to byl... Ne nadarmo jsem se několik let učila bojová umění ;-)...

Několik odkazů

Zde je několik užitečných odkazů na stránky, které často a ráda navštěvuji:
Běh
www.behej.com
www.mapmyrun.com
www.terminovka.cz/?c=l&p=1
www.beh.cz
Bike
www.roadcycling.cz
www.csstodulky.cz
www.aarcha.cz
maratony.sportbusiness.cz/index.php?show_page=index
www.authorkralsumavy.cz/triatlon
www.cykloexpert.cz
www.global-sport.cz
eshop.kalas.cz
www.mtbshop.cz
Triathlon
www.triatlet.cz
www.triexpetr.cz
www.triatlon.cz
www.etriatlon.cz
www.cybi.cz/knedlik
www.krusnoman.cz
www.samuel.webgarden.cz
Bojová umění
www.dojo.cz
www.meditace.com
www.hayashi.cz
Škola
www.fbmi.cvut.cz
trial.kma.zcu.cz/Tdb/main.php?T0=17&T1=0&T2=0&T3=0&C=.%2F&T0b=0
Ostatní
www.21stoleti.cz
www.stenaholesovice.cz/index.php?5

www.factorypro.cz
www.saucony.cz/test/index.php
www.nutrend.cz

sobota 3. března 2007

Můj první letošní závod - Kbelská 10

Mírně zvýšená teplota, struhadlo v krku a sněhová vánice mě málem přesvědčily zůstat doma. Ale díky smutně vyhlížejícímu, sbalenému batůžku s běžeckým úborem, jsem se rozhodla do Kbel přeci jen vyrazit.
Na opačný konec Prahy, kde jsem, ač rodilá Pražačka, snad nikdy nebyla, mě doprovázela nejlepší kamarádka... kterou se mi však k běhu přemluvit nepodařilo :-(.
Obávala jsem se, že netrefíme na místo určené k prezenci, ale jako velmi dobrý detektiv, jsem si vytipovala skupinku podezřele vyhlížejících lidí ;-), kteří šli od autobusu směrem, kterým jsme dle instrukcí měly jít i my, tip byl správný, což problém vyřešilo. Poté jsem chvíli, mno, delší chvíli, mokla, mno, dost mokla, v řadě s dalšími běžci, než jsem se dostala ke stolku, kde mi po zaplacení startovného bylo přiděleno startovní číslo s čipem a taška s tričkem a propagačními předměty.
Tradiční zápas s nerozhodností, jak se obléci, za mě vyřešilo neustále poprchávání, a po úspěšné aplikaci startovních čísel na bundu nic nebránilo tomu vyrazit na start. Ten byl však pro rekordní účas
t o půl hodiny odložen, takže jsem měla čas prozkoumat své soupeře a vytipovat několik lidí, kteří by mě snad nemuseli předběhnout ;-).
Na startu byl pěkný nával. Vždyť také přišlo přes třista účastníků! Masa běžců se za krátko dala do pohybu. Každý jsme vyrazili za svým cílem do cíle. Věděla jsem, že dnes to na nějaký osobáček nebude, takže jsem si zkrátka běžela v pohodičce. Tep byl díky zhoršenému zdravodtnímu stavu hrozný, déšť a silný vítr byly nepříjemné. Ale jinak se běželo dobře, trasa byla pěkná a výborně zajištěná, na každé křižovatce zastavovali dopravu pořadatelé spolu s policisty. Zhruba na třetím kilometru chtěla vystoupit před několika hodinami pozřená snídaně, ale po chvíli jsem ji přesvědčila, že bude lepší zůstat tam, kde právě je :-). Držela jsem si stále pohodové tempo, ačkoliv mě předběhl kdejaký veterán, k mírnému zrychlení jsem se rozhodla až v posledním kilometru, ale to jen, aby se neřeklo, že jsem celý závod prošolíchala ;-). Čas 00:52:14.2 mě dost mrzí, ale co naplat, když se člověk necítí, tak to nemá hrotit. Příště to bude lepší :-)!
Zkřehlé tělo se těšilo na sprchu. Jaký byl, nejen můj, údiv, když jsem zjistila, že sprchy jsou společné! Nejsem stydlivka, spíš jsem měla obavu o přítomné pány, jelikož jsem tam v daném momentě byla jedinou zástupkyní něžného pohlaví. Ale pánové naštěstí moji přítomnost přežili bez úhony.. a já jejich také :-).
Ze sprchy jsem spěchala na vyhlášení výsledků, bohužel jsem ho však téměř celé propásla. Následovala tombola, v níž prvně v mém životě bylo taženo mé číslo. Což ostatně přisuzuji svému talismanu-kamarádce, která to, vyjma běžecké části, absolvovala se mnou a trpělivě čekala, až si milostivě doběhnu. Ceny v tombole byly vskutku kuriózní. Obdržela jsem podivný podhlavník, šátek a samozřejmě porpagační materiály, ale velmi mě pobavily jiné ceny, jako například sada příborů v brašně :-).
Po tombole jsem ještě vyslechla závěrečnou řeč a vyrazilo se na cestu domů. Po chvíli postávání na zastávce zpoza mraků lehce vysvitlo slunce, potvůrka, to tedy brzy. Cesta moc neubíhala, tuším, že důvodem byl hlad, který mě náhle přepadl. Útěchou mi byla myšlenka na dobý oběd od maminky. A vskutku, hned za dveřmi jsem zahodila batoh a spěchala do kuchyně, kde to úžasně vonělo... Jo, výjimečně se najdou i chvíle, kdy nelituji, že bydlím s rodiči ;-).
Můj první letošní závod byl sice poněkud tragický, ale mohlo být i hůře.. třeba kdybych neběžela, protože to by mě mrzelo mnohem více než špatný čas.

Můj první blog - o čem a proc?

Mnohokrát mě napadlo založit si svůj malý, skromný blog, ale jelikož jsem na vše, co se počítačů týče, poněkud levá, dlouho jsem nenalézala odhodlání, až nyní, na popud kamarádky.
Můj první a zatím i jediný blog bude doufám sloužit nejen ku mé radosti, ale i radosti jiných. Nelze očekávat bůhví jaké slohové útvary, nýbrž jen postřeny z mého života, o něž bych se ráda podělila s druhými. Doufám, že připojíte své názory do komentářů.
Vedle bojových umění od mala miluji sport, především cyklistiku a běh. V posledních letech se občas zůčastňuji MTB a běžeckých závodů a plánuji i silniční a snad i nějaký TT. Nemohu tvrdit, že bych nějak vynikala, ale to mi až tak nevadí. Stejně jako si trénuji pro radost, tak si i závodím pro radost. Může se to zdát divné, ale vyhrávat není mým halvním cílem. Ačkoliv, občas stát na bedně není vůbec nepříjemné :-).