pondělí 6. srpna 2007

Můj první triatlon

Dlouho jsem toužila zkusit své síly v triatlonu, ale zároveň jsem věděla, že má kondice není vůbec dobrá, tudíž jsem se rozhodla zůčastnit se něčeho lehčího, resp. kratšího, vhod mi přišel první ročník Iron Dumplingu v Děčíně.
Jak probíhala příprava? Na TT jsem se přihlásila týden předem, takže vlastně nijak :-). Plavání jsem letos vlastně netrénovala vůbec, jelikož tomu, co provozuji v řece, rybníce či bazénu, se spíše říká cachtání, v mém případě "kachnění" :-), nicméně 450 m v Labi se zdálo únosné (kdybych já bývala věděla :-D!). Trocha toho běhu by tu byla, takže snad 5 km zvládnutelné. Nejsilnějším pilířem se zdála být pouhých 20 km klouhá cyklistická část an horském kole.
Celý týden proběhl v běžném duchu pracovního týdne, avšak v sobotu se vyrojily pochybnosti. Když jsem si ráno chystala výstroj, došlo mi, že vlastně vůbec nevím, co všechno si mám s sebou vzít. Co budu potřebovat na plavání, kolo a běh? Nejsem náhodou blbá, že se bez tréninku a kondice hrnu do takového závodu?... Ale což, sbalila jsem plavky, cyklistické hadříky a běžecké botya šla čekat na kamaráda, kterého jsem, chudáka, do Dumplingu taktéž uvrtala ;-).
Cesta skrz Prahu byla úmorná, jen přes Letnou jsme jeli 25 minut, ale do Děčína to pak již uteklo rychle. Chvíli jsme ještě bloudili po neznámém městě, než jsme zjistili, jak se vlastně ke startu dostanem.. ale zvládli jsme to a již nám nic nestálo v cestě :-).
Po vysvětlení propozic na mě padly opět obavy, že umřu někde na trati.. Ale slíbila jsem si, že to nebudu hrotit.. Je to přeci můj první triatlon, ačkoliv tak krátký, a chci si jej především užít!
Plavky, slušivá oranžová čepička se startovním číslem a modrý koberec.. tak to vše začalo... Po odstartování jsem se snažila držet pokynů pořadatele a překonávat proud traverzováním, abych trefila bójku. To se mi samozřejmě nepovedlo a dostala jsem se několik metrů pod ní, a musela se o to více drápat proti proudu. Vyčítala jsem si, že jsem se plavání vůbec nevěnovala, ale bylo pozdě... A to nebylo to nejhorší! Prozatím jsem se držela v půlce startovního pole, ale cestou zpět, kdy jsem měla za úkol se nedostat příliš daleko od modrého výlezového koberečku, jsem se opět nechala unést proudem, tentokrát až pod mostní pilíř. Vůbec jsem se nemohla vydrápat proti proudu zpět. Neoprenové botičky jsem samozřejmě neměla, takže přišla trocha utrpení a propad až na samotný konec. A z vody jsem tedy po dlouhém, urputném boji s proudem a kameny, vylézala předposlední :-(.
Ale nebyl čas se zaobírat nezdařeným plaváním.. Šup šup do depa pro miláčka.. cyklokraťasy a tretry na sebe a hurá na trať! Slunce hřálo, vál mírný protivítr, cesta byla rovinná.. Zkrátka jelo se báječně, minula jsem několik soupeřů a než jsem se nadála, s pohodovou tepovkou na 85% jsem se ocitla opět u depa.. Až mi to přišlo líto, že musím z kola dolů...
Tentokrát jsem vyměnila kraťasy a tretry za Saucony a vyběhla pokořit těch pět kilometrů. Zprvu jsem měla pocit, že nemohou ani jít, natož běžet, tepovka se dostávala nad 85%, ale zhruba po třech kilometrech to běželo úplně samo...To tedy brzy :-D! Nejkrásnější úsek vedl kolem zámečku, kde jsem se opět kochala, předběhla několik soupeřů a než jsem se nadála, slyšela jsem od cíle pokřiky. Opět malé zklamání, že nemohu běžet dál, ale zároveň velká úleva, že jsem to zvládla.. Holt pro příště by to chtělo delší cyklistickou a běžeckou část ;-)..
Kolem krku mi přistála pentle s půlkou kynutého knedlíku.. "Bezva, bratr bude mít co večeřet :-)!" Pak přišlo zasloužené občerstvení, sprcha od hasičského sboru a vyhlašování výsledků. K mému úžasu jsem se stala druhou ženou.. obdržela jsem dárkový balíček a medaili... Zní to jako dobrý vtip, ale je to tak..
Předávání cen

A ještě pusa od starosty :-)

Nakonec nezbývalo než se převléci, spakovat vybavení a vyrazit ještě na nedalekou vyhlídku. Výšlap na vyhlídku posazenou navrcholku skály byl opravdu třešničkou na dortu, ale za ten nepopsatelný výhled to stálo. Po krátkém kochání a zmrzlinovém poháru hurá dolů a domů :-).
Plna zážitků jsem padla do vany a snažila se nehodnotit svůj příšerný výkon, který mi za čas 1:22:55 přinesl stříbro :-D.
Takový byl můj první triatlon, krátký, pohodový a překvapivý :-).
No, a takhle jsem dopadla :-)