sobota 3. března 2007

Můj první letošní závod - Kbelská 10

Mírně zvýšená teplota, struhadlo v krku a sněhová vánice mě málem přesvědčily zůstat doma. Ale díky smutně vyhlížejícímu, sbalenému batůžku s běžeckým úborem, jsem se rozhodla do Kbel přeci jen vyrazit.
Na opačný konec Prahy, kde jsem, ač rodilá Pražačka, snad nikdy nebyla, mě doprovázela nejlepší kamarádka... kterou se mi však k běhu přemluvit nepodařilo :-(.
Obávala jsem se, že netrefíme na místo určené k prezenci, ale jako velmi dobrý detektiv, jsem si vytipovala skupinku podezřele vyhlížejících lidí ;-), kteří šli od autobusu směrem, kterým jsme dle instrukcí měly jít i my, tip byl správný, což problém vyřešilo. Poté jsem chvíli, mno, delší chvíli, mokla, mno, dost mokla, v řadě s dalšími běžci, než jsem se dostala ke stolku, kde mi po zaplacení startovného bylo přiděleno startovní číslo s čipem a taška s tričkem a propagačními předměty.
Tradiční zápas s nerozhodností, jak se obléci, za mě vyřešilo neustále poprchávání, a po úspěšné aplikaci startovních čísel na bundu nic nebránilo tomu vyrazit na start. Ten byl však pro rekordní účas
t o půl hodiny odložen, takže jsem měla čas prozkoumat své soupeře a vytipovat několik lidí, kteří by mě snad nemuseli předběhnout ;-).
Na startu byl pěkný nával. Vždyť také přišlo přes třista účastníků! Masa běžců se za krátko dala do pohybu. Každý jsme vyrazili za svým cílem do cíle. Věděla jsem, že dnes to na nějaký osobáček nebude, takže jsem si zkrátka běžela v pohodičce. Tep byl díky zhoršenému zdravodtnímu stavu hrozný, déšť a silný vítr byly nepříjemné. Ale jinak se běželo dobře, trasa byla pěkná a výborně zajištěná, na každé křižovatce zastavovali dopravu pořadatelé spolu s policisty. Zhruba na třetím kilometru chtěla vystoupit před několika hodinami pozřená snídaně, ale po chvíli jsem ji přesvědčila, že bude lepší zůstat tam, kde právě je :-). Držela jsem si stále pohodové tempo, ačkoliv mě předběhl kdejaký veterán, k mírnému zrychlení jsem se rozhodla až v posledním kilometru, ale to jen, aby se neřeklo, že jsem celý závod prošolíchala ;-). Čas 00:52:14.2 mě dost mrzí, ale co naplat, když se člověk necítí, tak to nemá hrotit. Příště to bude lepší :-)!
Zkřehlé tělo se těšilo na sprchu. Jaký byl, nejen můj, údiv, když jsem zjistila, že sprchy jsou společné! Nejsem stydlivka, spíš jsem měla obavu o přítomné pány, jelikož jsem tam v daném momentě byla jedinou zástupkyní něžného pohlaví. Ale pánové naštěstí moji přítomnost přežili bez úhony.. a já jejich také :-).
Ze sprchy jsem spěchala na vyhlášení výsledků, bohužel jsem ho však téměř celé propásla. Následovala tombola, v níž prvně v mém životě bylo taženo mé číslo. Což ostatně přisuzuji svému talismanu-kamarádce, která to, vyjma běžecké části, absolvovala se mnou a trpělivě čekala, až si milostivě doběhnu. Ceny v tombole byly vskutku kuriózní. Obdržela jsem podivný podhlavník, šátek a samozřejmě porpagační materiály, ale velmi mě pobavily jiné ceny, jako například sada příborů v brašně :-).
Po tombole jsem ještě vyslechla závěrečnou řeč a vyrazilo se na cestu domů. Po chvíli postávání na zastávce zpoza mraků lehce vysvitlo slunce, potvůrka, to tedy brzy. Cesta moc neubíhala, tuším, že důvodem byl hlad, který mě náhle přepadl. Útěchou mi byla myšlenka na dobý oběd od maminky. A vskutku, hned za dveřmi jsem zahodila batoh a spěchala do kuchyně, kde to úžasně vonělo... Jo, výjimečně se najdou i chvíle, kdy nelituji, že bydlím s rodiči ;-).
Můj první letošní závod byl sice poněkud tragický, ale mohlo být i hůře.. třeba kdybych neběžela, protože to by mě mrzelo mnohem více než špatný čas.

10 komentářů:

running-observer řekl(a)...

I tak blahopřeju, Ono to vlastně vůbec není špatný čas, to je totiž jen věcí pohledu. Předpokládám, že tím během ses plně uzdravila.

johari řekl(a)...

Díky :-)...
Jistě, že jsem se tím během plně uzdravila, jenže po příjezdu domů jsem opět onemocněla, takze bych asi měla víc běhat ;-)...

Running Shadow řekl(a)...

Ja si myslim, ze i takto z casti pribrzdeny zavod ma svoji hodnotu. I tak jde porad o prekonavani sebe sama, z cehoz clovek muze pozdeji cerpat silu a take je to urcity srovnavaci beh do budoucna. Az ti bude dobre, bude lepsi pocasi a srovnatelna trat, tak si muzes rici, tehdy v Kbelich to slo prumerne za 5:15/km, takze kdyz to budu dnes rozbihat za 5:10, bude to take OK, a az se na to budu citit tak to nakopnu a bude to jen lepsi. Alespon me to takhle pomaha, a muzu se po kousickach posouvat kupredu.

trawnikar řekl(a)...

Ja ti daaaaam tragicky vysledek!!! :) :) :)

Porad jsi me byla podle fotky nejak povedoma.. pak jsem se koukl na cas a bylo me to jasne! Ja jsem ti na cilove rovince dychal na zada. Dokonce sem te malem predbehl ale tak sto metru pred cilem nebo tak me totalne dosla energie takze jsem dobehl na setrvacnost :)

Kdyz si jeste vezmu ze to byl tvuj prvni zavod.. a ze jsi byla nemocna.. asi toho behani necham :o)

johari řekl(a)...

:-) Jee, tak na tebe si pamatuju.. na ten dech v zádech ;-D. No, jistě bys mě predbehl i bez energie, kdybych se nerozhodla na poslední metry malinko zrychlit... Někdy to zopáknem ;-)..

Blog Běžícího Tučňáka řekl(a)...

První závod a takový slušný čas! Uvidíš, jak se to bude lepšit :)

Dobrý zápisek, skvěle se to čte.

T.

trawnikar řekl(a)...

to si pis ze si to zopaknem :))

ja jsem se taky rozhodl pred cilem zrychlit... ale telo bylo jineho nazoru.

takze uvidime se 24. brezence na PIM? :)

johari řekl(a)...

Jasne, budu tam :-)...

Lasky řekl(a)...

Tak promiň já jsem to s tou sprchou nemyslel zle. Ahoj

johari řekl(a)...

Neni zac se omlouvat, ja si nic takoveho nemyslim...