sobota 24. března 2007

1/2 PIM

Ranní počasí zcela vybízelo k běhu na 21 kilometrů :-D, a tak jsem v zimní bundě vyrazila do centra Prahy. Plna očekávání, jelikož jsem se trochu obávala, jak dlouho mi bude trvat těch jednadvacet kilometrů běhu, a především mě děsila představa několika tisíců běžců.
Naštěstí je mým zvykem být všude příliš brzy, takže v převlékárně a při předávání batůžku do úschovny, proběhlo vše bez mačkání. Cestou na start, to všude vypadalo celkem normálně, nic nenasvědčovalo tomu, že za chvíli se to tu bude hemžit tisíci běžci.. Co ale se zhruba hodinou volného času, která zbývala do startu? Tak tu jsem strávila, s mým tradičním doprovodem, vskutku netradičně, a to v budově MatFyzu.. Tedy ve škole v sobotu, jsem již dlouho nebyla! Ale mělo to hned několik výhod, bylo tam teplo, čisté záchody (jen a jen pro mě ;-)) a jen pár kroků ke startu, kam jsem ostatně nemusela vůbec spěchat, jelikož se svým úžasným startovním číslem, jsem patřila až do posledního koridoru..
Několik minut před dvanáctou jsem se vydala do svého koridoru, kde již stáli moji rodiče a já si připadala (i vypadala) jak zviřátko v kleci..
Chcete me? :-D
Při pohledu na několik tisíc hlav čítající startovní pole před sebou jsem nebyla nadšena, že se jím budu muset prodírat, ale nadruhou stranu mě těšilo, že alespoň nebudu ušlapána.. Po chvíli čekání se dav zachvěl, pak znovu a již jsem byla pomaličku tažena směrem ke startu. Po několika minutách hlemýždího posunování se jsem se dočkala pípnutí čipu a mohla konečně pomalu vyběhnout.
Vzala jsem si k srdci tréninkové rady a první kilometry běžela o něco pomaleji, abych se rozběhala. Neustálé obavy, abych to nepřehnala, a trasu zvládla, mi bránily v pořádném zrychlení... Ale co, běželo se pěkně, většina aut zastavovala a nechala nás proběhnout, kochala jsem se Prahou a předbíhala jednoho běžce za druhým. Zhruba na pátém kilometru jsem zahlédla červený balónek, což mi zvedlo náladu, bohužel se zrovna v té části trati naskytly úseky, kde se zkrátka předbíhat nedalo, takže jsem se k balónku přestala přibližovat..
První dvě občerstvovačky jsem jaksi minula, před třetí jsem se při pohledu na všude se rozlévající vodu z lahví rozmýšlela, zda se občerstvit či nikoliv.. Přišlo (a přijde) mi hloupé, vzít si půllitrovou lahev vody, dvakrát si loknout a pak ji odhodit k obrubníku, a tak jsem i přes svou averzi vůči sladkým nápojům, sahla po kelímku s něčím žlutým..
Trať se uvolnila, takže za patnáctým kilometrem se mi porařilo předběhnout červený balónek. Do cíle zbývalo již jen kousek, předemnou se objevil bílý balónek :-).. ale úsek po Strakonické ulici byl kvůli nepříjemnému větru dosti vysilující. Nějak jsem přehlédla cedule s posledními kilometry, ale bylo mi jasné, že když všichni začali podezřele zrychlovat, je na čase přidat na tempu a trochu se unavit.. přeci se nenechám zbytečně předběhnout těsně před cílem ;-)!
Před Rudolfinem jsem si to namířila rovnou do modré cílové brány, ale poněkud mě překvapilo, když se těsně přede mnou téměř na místě zastavila jakási cizinka, takže jsem to do ní málem napálila.. Pouhé dva metry, za cílovou branou, překvapily i kakéhosi staršího pána, který doběhl několi minut po mě a začal poněkud kolabovat, jelikož neměl prostor na byběhání se..
Nechahla jsem se unášet davem přes kontrolu čipů, poté mi kdosi dal kolem krku medaili a jiný na mě přilepil fólii, až jsem se ocitla u obrovského chumlu strkajících se lidí - občerstvovací stanice.. Stoupla jsem si do jakési řady u nápojů a chvíli čekala, že se strkanice uklidní, ale záhy jsem poznala, že tomu tak nebude.. Kdosi mě z boku natlačil až k pultíku, takže jsem popadla lahev s vodou, ale jelikož se na mě neustále mačkali další a další lidé, nemohla jsem se dostat pryč, takž jsem doputovala až k banánům, kde byla siuace vůbec nejhorší.. Naštěstí se mi, nevím jak, podařilo vymotat se ven z davu (a to jak s pitím, tak i s banánem :-D!), a mohla jsem si to namířit rovnou na druhý břeh. Zde byl zas celkem nával u vracení čipů i u výdejny batůžků, ale šlo to rychle a bezbolestně, takže jsem za chvíli vyrážela domů.
Takto jsem prožila svůj první 1/2 PIM.. Počasí se nakonec celkem vydařilo a panika z velkého množství lidí ustoupila, takže jsem přežila a užila si pěkný běh po Praze, s rezervami sil a časem 1:53:12 jsem se dokonce vešla do dvou hodin... Je rozhodně co zlepšovat.. takže příší rok :-)!
Mistr světa amoleta ;-D!

11 komentářů:

Vl001 řekl(a)...

Skvělý! Příště si vezmi nějakou příruční skládací bambusovou tyčku, ať is uděláš místo na předbíhání. Jo a mně stačí říct - uhnu sám:-)

3COP řekl(a)...

No tak to je paráda. Jestli to bylo i s rezervou, tak je to nádherný, upřímně řečeno, taky se mi ten vítr na strakonické zdál vysilující. A co pivko, to jsi nezkoušela, nebo jsi to nechtěla riskovat? Takže se uvidíme na maratonu, ne?

johari řekl(a)...

to vl001: Nerada používám násilí a napadat ostatní běžce ze zadu, to již vůbec nepřichází v úvahu :-)! Myslím, že tebe nikdy bředbíhat nebudu ;-)...

to lasky: Pivo nepiju, takže pivo nebylo.. Na maratonu se možná uvidíme, ale budu tam jen jako fanoušek.. A budu vám všem pořádně fandit :-).

Running Shadow řekl(a)...

Dost solidni vykon v takove mackanici, navic vyborne takticky zvladnuto. Gratuluji k casu, pujde to dost nahoru, jen je treba vydrzet ! ... podivej na vl001, ktery za tri roky (= 4rocniky) srazil skoro pul hodiny !!

johari řekl(a)...

to running shadow: Dík, pevně doufám, že to půjde nahoru.. a tedy čas dolu :-)!

Anonymní řekl(a)...

Nooooóó, tak tady mame bezkyni! :)

Bezela jsi to bajecne hlavou a ke vsemu ten cas... Je to radost cist!

Fakt dost dobrý!

T.

johari řekl(a)...

to Blog Běžícího Tučňáka: Díky.. Tady je to samá chvála, kterou si ani nezasloužím.. začínám se červenat :-)..

Árdžuna řekl(a)...

Kdo tu beha...? Odkud a kam?
Az mezi jednim a druhym krokem zazari ono nic osamelych bezcu.
Az cil se premeni v tady a ted.
Az nebude otazka zda a kam bezet ci nebezet. Pak bude maraton u konce a bezec bezejmena rozplyne se vitezne v cili.
Blablabla.....

johari řekl(a)...

to dojo magazin:
Tvoje otázky
moji mysl netíží.
Je tady a teď..

Cílem je cesta,
běžím, není kam a proč.
Pouhý běh, nic víc..

Má mysl září,
vítězstvím je prázdnota.
Netrap se tím již!

Árdžuna řekl(a)...

Mas v tom jasno a to mne tesi:-)
Co se mne tyce, nikdy jsem neubehl vic jak 15km v kuse, nikdy jsem neujel na kole vic jak 80km za den a stale se vynoruji otazky, ktere cekaji na odpoved.
A jen tak mimochodem placam slova do tveho skromneho blogu, aby se ti rychle zaplnil, coz tva zarici mysl jiste chape:-)
Tak drzim palce v dalsim napinavem zavode. A kdyz budes chtit napsat neco zajimaveho pro dojo-magazin, tak napis a posli. CauM

johari řekl(a)...

to dojo magazin: Vždy se budou vynořovat otázky, takové již jsou :-)..
Těší mě Tvé plácaní, děkuji :-).
Pro dojo-magazin ráda někdy něco napíšu..
V gaššó K.