17. listopad 2007

Jaký byl váš 17. listopad? Jsem toho názoru, že většina lidí, pamětníků, si tento den vybavila jako významný v české historii.. Rváčům a individuím, kteří se z minulosti rozhodně nepoučili, poskytl záminku k seskupení a ničení pražských ulic.. Pro fanoušky fotbalu to byl den D tolik medializovaného derby ČR:SR.. A v neposlední řadě, pro nás, milovníky běhu, se tradičně konal Běh 17. listopadu.

Na běh jsem se těšila, protože ač se ve Hvězdě vyskytuji často již od narození (a vlastně ještě před ním), nikdy jsem se tam nebyla proběhnout. Navíc se mi podařilo konečně přemluvit kamarádku, která mi většinou dělá pouze doprovod, že také poběží.. A nebudu tedy jedinou tragédkou :-)..
Ráno vypadalo slibně, při venčení psa mé srdce zaplesalo, že bláto je zmrzlé. Zklamání přišlo krátce po sedmé hodině, kdy se začalo oteplovat a posněhávat. No, a když jsme s kamarádkou před půl desátou dorazily na prezenci, bylo všude mokro a bláto.
Po chvíli čekání ve frontě se nás dvě paní zeptaly, zda náhodou nejsme akademičky.. Odvětily jsme, že náhodou nejsme. Následovalo: "A nechcete být?". Po chvíli přemýšlení jsme přikývly: "Tak jo, bude to legrace." A tak se stalo, že jsme se zapsaly do kategorie AM :-D. "To bude průser, jestli se o mém výkonu dozví někdo na FBMI :-)!", pomyslela jsem si.
Po převlečení jsme odklusávaly na start do obory, kde se již rozběhávali závodníci a závodnice. Stihly jsme se ještě lehce protáhnout a byl dán pokyn k seřazení na start. Samozřejmě, že jsme se postavily až na konec startovního pole se slovy "Přeci se nebudem cpát do předu, aby nás musely ostatní závodnice hned horko těžko obíhat." Zazněl výstřel. 47 žen se dalo do běhu na 4 400 m, a my mezi nimi.
Běžely se dva okruhy příjemného, víceméně rovinného terénu, občas proloženého kraťoučkým, kluzkým seběhem a výběhem. Podařilo se mi předběhnout několik závodnic, ale vzhledem ke špatné volbě obuvi jsem hodně ztrácela v blátivém a klouzavém kopečku na konci okruhu. "Příště si musím vzít krosky, ne silniční" pomyslela jsem si, když mi nohy nepříjemně podkluzovaly opačným směrem než jakým jsem měla namířeno.
V druhém okruhu jsem si držela stálou pozici. Za mnou nikdo, a ty přede mnou se mi nechtělo dobíhat ;-). No, a do cíle jsem vběhla příjemně proběhnutá s časem 20:41. Hrůza, skoro poslední!! :-D
Zbývalo jen zajít si pro teplý čaj a počkat až doběhne kamarádka. "Fuj!" takhle přeslazený čaj jsem snad nikdy nepila. A to mi ještě byly přiděleny sušenky..
Vydala jsem se proti směru závodu, a netrpělivě vyhlížela žloutou bundu. Stále nic. Doběhla jsem na konec cílové rovinky, když tu náhle, objevila se žlutá šusťákovka.
Kamarádka si po celý závod držela svoji pozici. Byla poslední. Ale běžela a závod si užila, a z toho jsem měla největší radost :-)! Ihend mi vyprávěla, jaký poprask způsobila v cíli, kdy si všichni mysleli, že s časem něco přes 14 minut dobíhá konec závodu, nikoliv teprve první okruh. "Tak to musela být legrace!!" :-D.. Ostatně, takto to viděla s0cketka.
Bylo po závodě a my se, úplně vysmáté, vydaly domů.. Tedy já ještě navštívit babičku, která bydlí co by kamenem dohodil...

Tak takový byl jeden 17. listopad.