pondělí 23. července 2012

Jak jsem dnes potkala hodného pána

Dnešní událost je určena především tomu, kdo mě v poslední době viděl, jelikož má značnou výhodu, že se může od srdce zasmát :-).
Představte si klasickou moderní ženu - z práce nechodí domů rovnou, ale vždy musí něco většího či menšího nakoupit.
A tak jsem jako obvykle nakoupila několik věcí pro přípravu dnešní večeře a svačiny na zítra. Protože bylo krásně (ani vedro, ani déšť) a příjemně foukal vítr, rozhodla jsem se, že se projdu.
Nákup jsem proto rozdělila do dvou slušivých igelitek, abych si nemusela cestou přehazovat jednu tašku. Pro úvod do problému - v každé ruce to dělalo tak 1,5 až 2 kila (takže opravdu nic moc).
Začátek cesty bohužel vede podél frekventované silnice, takže se snažím moc nedýchat a šinu si to s těma ohavnýma igelitkama, charakteristicky zamračeným výrazem a zamyšleně hledím do země, protože po okolí opravdu nemá cenu se dívat. Když tu náhle proti mě jde člověk. Muž. Fešák. Věkově tak akorát. ;-) Vypadá to, že se mě bude na něco ptát, takže se připravuji, že budu odpovídat něco ve smyslu, že nevím, že to tu neznám. :-)
"Dobrý den! Já jsem Vás viděl, jak jdete..." začíná hovor muž."...Vy vypadáte tak špatně. Nechcete pomoct?" dokončil svou řeč muž. Tím mě úplně odzbrojil. "Cože!?" pomyslela jsem si. Byla jsem připravená na všechno, ale na toto tedy ani náhodou, takže po mnoha vteřinách jsem ze sebe se smíchem vypravila pouhé "Dobrý den! Ne, děkuju." "No, vy vypadáte tak strhaně, tak jsem myslel, jestli nepotřebujete pomoct." pokračuje muž v hovoru. "Fakt děkuju, není třeba. Já to nemám těžké, já asi jen tak blbě vypadám." snažila jsem se mu situaci vysvětlit a hovor ukončit. Muž tedy začal rázně odcházet směrem ke vzdálenému vozu. "Jste moc hodný, díky!" ještě jsem za ním stihla zavolat.
Měla jsem pocit, že se snad hanbou propadnu, protože ten dobrák, zřejmě jel kolem mě autem a jak mě viděl, zaparkoval o několikset metrů dál, šel desítky metrů zpět směrem ke mně, a to vše jen proto, aby se mě zeptal, zda nepotřebuju pomoct - s půlkou chleba a salátem - hrůza :-D!
Musím říci, že ačkoliv mě muž zároveň urazil, nemohu mu to mít za zlé :-). S těma igelitkama, pohledem do země a silným větrem ve vlasech, jsem zřejmě vypadala hrozně, a plný močový měchýř mi asi trochu kazil styl chůze. :-)
Mno, aby mi někdo zastavoval, že mi pomůže, tak to mě překvapilo. Jen mě mrzí, že to nebylo za trochu jiných okolností a s poněkud jiným dialogem :-D.

Na závěr rada pro muže: Ne každá žena, která vypadá špatně, potřebuje pomoct. A i kdyby potřebovala, tak tím, že jí řeknete, že vypadá strhaně, ji tak akorát pěkně naštvete! :-)

4 komentáře:

Summer řekl(a)...

Uplne zive si to umim predstavit :DDD Sice to teda podal fakt strasne, ale zrejme to byl v hloubi duse charakter :) Zkratka priste igelitky nosit jedine s usmevem od ucha k uchu :))

Ječmínek Máselník řekl(a)...

chudák, nikdy nezapomenu, jak jsem dostal vynadáno uvolňuje místo břichaté paní k sezení se slovy "pojďte si sednout, ať těhotná nestojíte" :-)))

johari řekl(a)...

Tak to bych, byt tou pani, radeji delala tehotnou a s díky prijala misto k sezeni :-D!

Jinak v autobuse me tedy lidi celkem ignoruji.. Toto bylo poprve a naposledy... Ale je fakt, ze zas tak moc nejezdim.

Šewy řekl(a)...

Hezkýýý. :D Já se pro jistotu všech komentářů zdržuju, jen nabídnu pomoc a víc to nekomentuju.
Nicméně jeho věta asi měla vypadat takto: "Slečno, vy vypadáte tak dobře a mile, ale přesto, nepotřebujete pomoct?" ;)