sobota 29. března 2008

1/2 PIM

Před Vánoci jsem se již podruhé přihlásila na Pražský půlmaraton. Sice jsem neměla moc naběháno, ale říkala jsem si, že času na trénink bude přes zimu dost.. Jak hluboce jsem se mýlila! Ne, že by to s časem bylo tak hrozné, ale když se ještě přidají zdravotní neduhy a především jakási lenost a následná rezignace, je problém na světě..
Takže letos jsem týden pred půlmaratonem s hrůzou zjistila, že mé naběhané kilometry se blíží nule, a začala jsem si čím dál více připouštět možnost, že to vzdám. Nakonec jsem si však vyzvedla startovní tašku a rozhodla se 1/2 PIMu zůčastnt, i kdybych ho měla běžet 3 hodiny nebo i jít. Samozřejmě, trochu jsem ve skrytu duše doufala, že bych mohla doběhnout alespoň s posledním vodičem, Milošem Škorpilem, za 2:30. Ale vzhledem k mé nepřipravenosti jsem skutečně nemohla očekávat zázraky..
Předpověď počasí slibovala slunečno, a když jsem se v sobotu ráno probudila, skutečně bylo krásně, i když trochu větrno. To mě ještě více nadchlo pro to, abych to nevzdávala a běh Prahou si užila, ale zároveň mě hlodalo svědomí a mrzelo mě, že se mi asi nepoběží tak lehce, jako kdybych měla natrénováno.. Jenže s tím se nedalo již nic dělat, nezbývalo než natáhnout si běžecké hadříky a vyrazit.
Start byl tentokrát u Rudolfina, kde se to hemžilo rozběhavšími se běžci a běžkyněmi. Dosud jsem nebyla nervózní, ale čím více jsem pozorovala okolí, nebyla jsem si jista, zda nedělám chybu. "Co tady dělám? Vždyť tady mají všichni natrénováno." ozývalo se mé svědomí.
Do startu zbývalo již jen pár minut. Počasí se neustále měnilo. Malé dilema, co na sebe. Původně jsem chtěla běžet jen v tričku, ale nakonec vyhrál rolák s tričkem.. Vyrazila jsem ke koridorům a chtěla se zařadit dle svého startovního čísla. Než jsem se stačila rozkoukat, kudy se dostanu přes ohrádku, vtlačila mě skupinka rusky hovořících nadšenců do davu. Pohlcena davem, s pocitem sardinky, který se mi ani trochu nelíbil, jsem netrpělivě očekávala start.

"Konečně!" Dav se pohnul.. A za krátko znovu a znovu.. Ocitla jsem se na modrém koberci a mohla se rozběhnout.
Slunce svítilo a hřálo. Foukal slušný protivítr. Vzduchem létaly kšiltovky a pláštěnky. Běželo se příjemně.
Zhruba po třech kilometrech jsem začala litovat roláku, samotné tričko by bylo dostačující. Ale složitě se vysvlékat se mi nechtělo, takže jsem se snažila na teplo zapomenout a jen běžet. Proti větru se mi to celkem dařilo, ale po větru to bylo celkem utrpení, jelikož (dámy prominou) se potím jak prase :-).. Z toho důvodu jsem výjimečně využila hned první občerstvovačku a zhruba dvěma loky doplnila tekutiny.
Další nepříjemnost přišla záhy. Pálivá bolest palce značila krvavý puchýř. "To jsem čekala, teď poběžím jak postřelená zvěř" pomyslela jsem si a trochu zpomalila. Pomaleji a v klidu jsem běžela dál, vstříc druhé občerstvovačce.
Cestou do Nuslí se příjemný pocit z běhu měnil v mírnou depresi, jelikož jsem kvůli pálivé bolesti musela opět zvolnit. Ale na nábřeží se mi opět běželo lépe a když kolem mě za třetí občerstvovačkou profrčeli vodiči s balónkem 1:50, zaplavil mě příjemný pocit, že bych to mohla zvládnout s časem kolem 2 hodin. Od té chvíle jsem se snažila běžet příjemným tempem tak, aby noha bolela co nejméně, ale aby to zas nebylo příliš pomalu. Bílý balónek 1:50 se sice trochu vzdaloval, ale stále byl na dohled. Na mostě Legií mě ještě stačila vyděsit sanitka odvážející mladého běžce. "Snad to není nic vážného, asi dehydratace" napadlo mě, když jsem zahlédla kapačku.. Jsem zvyklá na ledas co, ale vždy mi proběhne mráz po zádech..
Do cíle zbýval kilometr. Najednou se mi běželo úlně snadno. Fanoušci fandili ze všech sil, tentokrát i česky :-).. "Že bych trošku zrychlila?"
Mírné zrychlení se zdařilo, předemnou se rozprostřel modrý koberec. Cílovou branou jse proběhla s časem 1:50:15, sice s bolavou nohou, ale nepříliš unavená a s pěkným běžeckýmm zážitkem.
Po svém prvním 1/2 PIMu jsem sice doufala, že letos si čas vylepším, což se tedy moc nepovedlo, neustále jsem se jen propadala, ale musím říci, že vzhledem k tomu, že jsem celou zimu téměř neběhala a příprava tedy byla prakticky nulová, jsem skutečně čekala horší výsledek.
V neposlední řadě by se nejspíš hodilo poděkovat vodičům na 1:50, protože kdyby kolem mě neproběhli a já nezaregistrovala jejich bílý balónek, neměla bych takový čas a především bych neměla tak dobrou náladu v poseldních kilometrech :-).

Tomu říkám propad..

15 komentářů:

PetrS řekl(a)...

Gratuluji :) RT máš pod 1:50
Za to profičení na Palackého mostě se omlouvám, moje chyba. Ten kousek jsme šli asi zbytečně rychle, ale pak už jsme se srovnali.

Vl001 řekl(a)...

Nepíše, neběhá a pak takový hezký výsledek, gratuluji :)

johari řekl(a)...

to petrs: Když ses dobrovolně přiznal, budiž ti odpouštěno ;-).. a děkuju :-)!

to vl001: Díky. Nepíšu, protože neběhám.. Ale mám v plánu to zlepšit.. tedy alespoň to běhání :-)...

Šewy řekl(a)...

Potrénuješ a příští rok to dáš se mnou pod těch vysněných 1:30:00 :-D

johari řekl(a)...

šewy: To je vtip dne nebo spíš roku :-D! Kdybys se mnou cestou neklábosil, tak bys to za 1:30 dal..

Martina řekl(a)...

Gratulace! :) A konecne jsi taky neco napsala no, mohla by jsi psat casteji...

johari řekl(a)...

to s0cketka: no, počkej, příště běžíme spolu (žádné vysedávání v knihovně) ;-) :-D!

Martina řekl(a)...

Johari: o tom docela pochybuju... :( :) ale tak uvidime

Šewy řekl(a)...

Tak kdy bude příspěvek z Pardubic?

johari řekl(a)...

to šewy: musíš vydržet ;-)

Šewy řekl(a)...

Už teda držím pěkně dlouho. ;-)

johari řekl(a)...

to šewy. neni čas ani možnost se sem dostat.. tak buď vydrž nebo to pusť, ale nepruď ;-)..

Martina řekl(a)...

ja chci taky prispevek z pardubic!

Šewy řekl(a)...

tady furt chcípá pes, chtělo by to trošku proluftovat. :-D

johari řekl(a)...

to šewy: Njn, nemám čas ani náladu psát o tom, že nic nedělám, přijde mi to zbytečné.. Vidím,že vás to jen pobuřuje, tak to tu asi zruším..